Rostliny

Český Kras – to je mozaika lesů, skal, pastvin, luk a polí. Krajina odnepaměti využívaná člověkem, jež ji dotvořil k obrazu svému. Nikoliv hluboké divoké lesy, ale milé světlé háje dubů a habrů, které na jaře rozkvetou koberci podléšek, sasanek a dymnivek. Sametové, bohatě kvetoucí trávníky, kde mezi kozími a ovčími bobky vykukují zjara zvonce konikleců, později zavoní mateřídouška a nade vším dohlíží šalvěj. Skály nad Berounkou a opuštěné lomy porostlé lomikameny, hvozdíky a netřesky.

Aby místní krajina zůstala taková, jakou ji máme rádi, a aby v ní nadále přežily zdejší vzácné rostliny, potřebuje naši péči: kosením, pastvou, držením invazních druhů na uzdě, udržováním bezlesí. Ochrana místní přírody je na rozdíl od jiných území, kde má přednost přirozený vývoj, specifická právě potřebou péče člověka a jeho zvířecích průvodců.

Velká pestrost místní vegetace je dána jak různorodým geologickým podklad (převážně vápencovým) a členitostí krajiny, tak právě dlouhodobou lidskou činností – hospodařením v lesích a pastvou. Typicky se tu vyskytují především teplomilné a suchomilné druhy rostlin. Na některých jižních svazích se díky velmi teplému mikroklimatu a velice mělké půdě nemohou trvale udržet dřeviny, a tak tu přetrvalo přirozené bezlesí. Proto jsou zde skalní stepi, suchomilné trávníky a mozaiky lesostepí – nejtypičtější obraz Českého krasu. Díky obnovené pastvě ovcí a koz se daří udržovat tyto stepi a lesostepi druhově bohaté a krásné.

Několik desítek zdejších druhů patří mezi ohrožené či kriticky ohrožené. Úkolem člověka je chránit jak tyto rostliny samotné, tak lokality a typy stanovišť, na kterých rostou. Z nejvzácnějších je včelník rakouský, který se tuhými jehlicovitými listy podobá rozmarýnu, velkými fialovými květy zase šalvěji; roste na skalních stepích a skalách, většinou velmi těžko přístupných. Lokality tohoto kriticky ohroženého druhu v krasu spočteme na prstech jedné ruky, nejbližší sourozence má až v Alpách.

Vápnomilný devaterník šedý (Helianthemum canum) tu má jednu ze svých pouhých dvou lokalit v Česku. Hlaváček jarní (Adonis vernalis) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) jsou k vidění už častěji; jejich porosty jsou oblíbeným cílem každoročních jarních vycházek. Ve světlých lesích na několika málo místech roste obrovský mnohokvětý zvonek s vyplazenými jazýčky – zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia), který je potřeba chránit před přemnoženou zvěří a přílišným zastíněním. Malá kapradinka podmrvka hadcová (Notholaena marantae) se schovává ve štěrbinách ultrabazických hornin s převahou hořčíku – zde roste na vyvřelé hornině jménem pikrit.

V květnu nadchází čas královen – orchidejí. V řídkých lesích najdeme vstavač nachový (Orchis purpurea), v lesostepích vskutku rudohlavý rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis). Ve světlých dubohabřinách rostou okrotice bílá a dlouholistá (Cephalanthera damasonium, C. ensifolia), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík růžkatý a k. tmavočervený (E. muelleri, E. atrorubens). K nejkrásnějším a nejvzácnějším patří vstavač mužský (Orchis mascula) a střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus).

Suché, teplé vápencové stráně porůstají zakrslé šípákové doubravy s dřínem. Dub pýřitý neboli šípák (Quercus pubescens) se od ostatních našich dubů liší sametovým ochlupením listů a mladých větviček, čímž omezuje výpar vody. Doplňují ho žlutě kvetoucí dřín (Cornus mas), endemický jeřáb krasový (Sorbus eximia) a teplomilné křoviny. Z bylin vládne aromatická, na dotyk nebezpečná třemdava (Dictamnus albus), přidávají se sasanka lesní (Anemone sylvestris), hrachor chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), oman srstnatý (Inula hirta), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) a mnoho jiných.

Nejrozšířenější z lesních společenstev jsou dubohabřiny. Z nejnápadnějších bylin v nich rostou lilie zlatohlavá (Lilium martagon), veliká hluchavka medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), na dálku voňavý lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a výše zmiňované orchideje. Největší parádu dělají lesy v dubnu, kdy ještě neolistěné stromy pouští do podrostu dost slunce: jarní aspekt hýří dymnivkami (Corydalis cava, C. intermedia, C. solida), jaterníky (Hepatica nobilis), orsejemi (Ficaria bulbifera), kyčelnicemi (Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera) a vícero druhy křivatců (Gagea villosa, G. lutea, G. pratensis).

Skály a skalní stepi: rozkvetlé, voňavé, s vyšlapanými cestičkami od zvířat. Spolu s hlaváčky, konikleci a devaterníky tu vykvétá kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), tařice skalní (Aurinia saxatilis), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), locika vytrvalá (Lactuca perennis), svízel sivý (Galium glaucum), sesel sivý (Seseli osseum) a další. Vlnící se kavyly (Stipa tirsa, S. pennata) připomínající vousy poustevníka Ivana. Severní hranici svého rozšířením má v Českém krasu čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis). Vyjímka nemilující vápenec – křivatec český (Gagea bohemica) si oblíbil břidlicové skalky a rozkvétá tak brzy zjara, že většina botaniků ještě spí.

​​​​​Vlhčí a stinné vápencové stěny a skalní srázy porůstají společenstva s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea). Dojem botanické zahrádky vyvolá na malé ploše namačkaná mozaika netřesků (Jovibarba globifera) s dekorativním lomikamenem vždyživým (Saxifraga paniculata), polštáři lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea) a dojemně růžovým hvozdíkem sivým (Dianthus gratianopolitanus).

Polní plevele, dříve všední, už zemědělská technika a chemie téměř zapudily. Při kraji pole se krčící čistec roční (Stachys annua) či dejvorec (Caucalis platycarpos) vypovídají o šetrném zemědělci. Černucha rolní (Nigella arvensis), hlaváček plamenný (Adonis flammea) a zběhovec trojklanný (Ajuga chamaepytis) patří dnes dokonce ke kriticky ohroženým.

Flóra lišejníků a mechorostů je vzhledem k pestrosti stanovišť a vápencovému podloží bohatá. Mechorostů tu bylo napočítáno kolem 340 druhů, z toho patří téměř čtvrtina mezi ohrožené. Jsou to rostlinky zvukomalebných obrozeneckých jmen jako např. děrkavka tlustožeberná (Grimmia teretinervis), zobanitka směstnaná (Rhynchostegium confertum) či kápěnka (Seligeria calcarea). Zajímavým fenoménem jsou společenstva travertinových kaskád, kde se mechorosty podílejí jako živá složka na jejich stavbě. Nacházíme zde hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnici Fabbroniovu (Pellia endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatku přeslenitou (Eucladium verticillatum).