​​​​​​Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.

Cílem územních systémů ekologické stability je zejména:

  • vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní, krajinu,
  • zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,
  • zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).

Vytváření územního systému ekologické stability je podle tohoto zákona veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Skladebné části ÚSES

Biocentrum (BC)

Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.

Biokoridor (BK)

Území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Interakční prvek (IP)

Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.). Mohou to být plochy zeleně, jako jsou parky, izolovaná maloplošná chráněná území nebo třeba izolované remízy v polích.

Dělení ÚSES dle významu:

  • Nadregionální ÚSES - rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha.
  • Regionální ÚSES - ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha.
  • Lokální ÚSES - menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.

Důležité dokumenty z hlediska ÚSES:

  • Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
  • Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
  • Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability (Věstník MŽP č. 8/2012).

V roce 2012 vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zvláštní číslo časopisu Ochrana přírody zaměřené na ekologickou síť v ČR.

Možnosti financování

Při realizacích a údržbě skladebných částí ÚSES lze využít dotačních programů Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj. Podrobnější informace k jednotlivým dotačním programům jsou k dispozici na webových stránkách AOPK ČR Finanční programy na podporu péče o přírodu a krajinu.